O pokřiveném charakteru Jednoho kamene
Všechny níže uvedené informace si může každý ověřit v seriózních databázích, encyklopediích a v publikacích uznávaných renomovaných autorů, včetně velkého množství článků na vědecké sociální síti https://www.academia.edu.
Chronologicky uspořádánou inventuru událostí si čtenář může také porovnat s tím, co mu do hlavy léta vtloukal a co všem nadále servíruje jako jedinou pravdu mainstream, dlouhodobě a nákladně pěstující předsudky o vyjímečných schopnostech Jednoho kamene.
Můžeme měnit současnost i budoucnost a pohled na historii, ale historické události, ty změnit nemůžeme .
1879 - V Ulmu se narodil Albert Einstein
1887 - Německý fyzik Heinrich Rudolf Hertz objevil Fotoelektrický efekt. Tento vztah mezi světlem a elektřinou objasnil v roce 1902 další německý fyzik Philipp Eduard Anton von Lenard. (Albertu Einsteinovi je 8 let.) O 24 let později za vysvětlení fotoelektrického jevu obdržel Albert Einstein Nobelovu cenu (viz dále).
1889 - Irský matematik a fyzik George Francis FitzGerald vysvětlil zkracování délek těles ve směru jejich pohybu. (Albertu Einsteinovi je 10 let.)
1892 - Nizozemský fyzik Hendrik Antoon Lorentz, držitel Nobelovy ceny (1902 spolu s P. Zeemanem) sestavil rovnice relativity, popisující kontrakce délek těles ve směru jejich pohybu.
1894 - Dospívající Albert Einstein se spolu s rodiči stěhuje z Mnichova do Itálie. Mladík si přál dostudovat střední školu v Itálii, což se nestalo, nicméně pobyt v Itálii mu v příštích letech usnadní přivlastnit si cenné informace.
1895 - Albert Einstein se přihlásil k přijímacím zkouškám na Spolkovou vysokou technickou školu (Polytechniku) v Zurychu, ale nezvládl obecnou část zkoušky z matematiky a fyziky. Bylo mu doporučeno dostudovat střední školu a pak se znovu přihlásit.
1896 - Albert Einstein odmaturoval na kantonální střední škole v Aarau
1896 - Albert Einstein absolvoval druhý, úspěšný pokus o přijetí na Polytechnice v Zurychu. V tomto roce se zřekl německého občanství.
1897 - Irský matematik Sir Joseph Larmor předpověděl fenomén časové dilatace při oběhu elektronů
1899 - Nizozemský fyzik, držitel Nobelovy ceny za fyziku (1902 spolu s P. Zeemanem) Hendrik Antoon Lorentz vypracoval transformační rovnice, které stále nesou jeho jméno. Lorentzovy tranformační rovnice se stanou základní součástí teorií relativity, aniž by se to na školách studentům v budoucnu připomínalo. Lorentz v tomto roce také jako první vědec vysvětlil časové dilatace, které se rovněž stanou součástí teorií relativity.
1900 - Albert Einstein dokončil studia na Polytechnice v Zurychu. Mezi jeho spolužáky byla Mileva Maričová, skutečně geniální srbská matematička (viz informace dále) a skutečně geniální maďarsko-srbský matematik Marcel Grossmann (viz informace dále). Bez Milevy, Marcela a dalších chytrých lidí by Albert nebyl schopen řešit problémy spojené teorií relativity.
1900 - Irský fyzik a matematik, Sir Joseph Larmor, publikoval transformační rovnice v knize "Aether and matter"
1902 - Narození dcery Alberta Einsteina Lieserl Maričové ve městě Novi Sad, (Vojvodina, Rakousko-Uhersko). Matkou Lieserl byla Albertova bývalá spolužačka a milenka Mileva Maričová. Lieserl jako nemanželské dítě nebyla Albertem Einsteinem akceptována a proto vyrůstala v jiné rodině ve vzdáleném Srbsku. Einstein svoji dceru nikdy neviděl.
1902 - Albertu Einsteinovi se podařilo získat místo technického asistenta na Švýcarském patentovém úřadě v Bernu. Toto zaměstnání získal díky doporučení otce jeho spolužáka, přítele a geniálního matematika Marcela Grossmanna. Ten Albertovi pomáhal v matematice a také mu mimo jiné pomohl i v pochopení tenzorového počtu, což byl nezbytný matematický předpoklad pro teorie relativity.
1903 - Sňatek Milevy Maričové s Albertem Einsteinem v Bernu
1903 - Italský geolog a průmyslník Olinto de Pretto jako první na světě odvodil známou rovnici E=mc2 o ekvivalenci hmotnosti a energie a publikoval ji ve vědeckém časopise Atte.
1904 - Albert Einstein získal na patentovém úřadě stálé místo.
1904 - Rovnice o ekvivalenci hmotnosti a energie E=mc2 autora Olinto de Pretta byla prezentována v Královské vědecké společnosti Veneto.
1904 - Nizozemský fyzik Hendrik Antoon Lorentz, držitel Nobelovy ceny (1902 spolu s P. Zeemanem) oficiálně rozšířil své transformační rovnice (tj. rovnice teorií relativity) o dilataci času.
1905 - 20. května poslal německý matematik David Hilbert, (jeden z největších matematiků 20. století) Albertu Einsteinovi rovnice relativity. Někteří naivní zastánci Einsteina jsou přesvědčeni, že Einstein ten dopis od Hilberta neotevřel, tedy - že rovnice relativity neopsal. Hilbert byl formát. Mohl své rovnice publikovat před Einsteinem. Oficiálně se rovnice relativity jmenují Einsteinovy-Hilbertovy. První jméno je v tom názvu nadbytečné, nicméně v běžné praxi označení rovnic relativity se používá jen právě ono. O matematických schopnostech Einsteina pan David Hilbert prohlásil - cituji Wikipedii: "Každý kluk na ulici Göttingenu ví o čtyřrozměrné geometrii víc než Einstein".
1905 - Francouzský fyzik, matematik, astronom a filozof Jules Henri Poincaré, (uznávaný jako největší matematik všech dob) vypracoval principy Speciální teorie relativity (v téže době jako Einstein). Poincaré ovšem trval na konceptu éteru jako podmínce nutné (už od roku 1900 - na pařížském fyzikálním kongresu a následně prezentované v Science and Hypothesis v r. 1902).
Naproti tomu Einstein ve své vizi koncept éteru zavrhl jako zbytečný. Nakonec se ale Einstein k éteru v roce 1916 vrátil, ovšem Poincarému to zaslouženou slávu nepřineslo...
1905 -26.září - Albert Einstein napsal do Annalen der Physik čtyři články (na téma Brownův pohyb, Fotoelektrický jev, Speciální teorie relativity a Ekvivalence hmotnosti a energie), které se staly základem moderní fyziky. Publikoval převzaté principy a objevy jako své vlastní, aniž by uznával objevy a výsledky vědců - skutečně velkých fyziků a matematiků , aniž by citoval odbornou literaturu.... Manželka Einsteina Mileva mu s články pomáhala. Její jméno (Einstein Marity) bylo podle svědectví ruského fyzika Abrama Fedoroviče Joffe uvedeno i na rukopise Speciání teorie relativity, ale v konečné oficiální verzi už chybělo...
Pozn.: Fyzik Joffe od roku 1902 strávil dva roky jako asistent Wilhelma Roentgena v mnichovské laboratoři. V roce 1905 Joffe dokončil Ph.D. na mnichovské univerzitě.
1907 - Marcel Grossmann, maďarsko-švýcarský geniální matematik, spolužák Alberta Einsteina a Milevy Maričové byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na polytechnice, kterou dříve absolvoval. V r. 1916 – 1917 byl Grossmann prezidentem Švýcarské matematické společnosti.
1910- byla vydána publikace "A history of the theories of aether and electricity ", kterou napsal vynikající britský matematik Edmund Taylor Whittaker, držitel nejprestižnějšího ocenění britské vědy. E.T. Whittaker v této knize popsal objevy předchůdců Einsteina, upozornil na jeho plagiátorství a zdůraznil malý význam příspěvku Einsteina. Einstein na tuto publikaci nereagoval. Rozšířené vydání této publikace ve dvou svazcích vyšlo v roce 1951 a 1952 v závěru života Whittakera. Přes vysoké odborné kvality Whittakera mnoho vědců s jeho kritikou Einsteina nesouhlasilo. Možná se Whittaker mýlil a přínos teorií podepsaných Albertem Einsteinem je větší. Možná za nimi bylo více práce dalších skutečných vědců, včetně toho nejbližšího a zneužívaného, tedy Einsteinovy ženy Milevy. Možná nejsme ochotni vidět skutečné geniální osobnosti, protože všudypřítomné náboženství o Einsteinovi nám pod kůži ukotvilo krásné lži. Utváření a vývoji falešného obrazu Alberta Einsteina napomohla uznávaná autorita - Wilhelm Conrad Roentgen, který byl velkým ochráncem Einsteina. Za takové situace vyžadovala kritika Einsteina odvahu, spojenou s riziky. Není bez zajímavosti, že zmíněné knihy E.T. Whittakera nebyly přeloženy do češtiny, podobně jako jiná rebelská publikace italského matematika, profesora Umberto Bartocci (viz dále).
1911 - stěhování Einsteina s rodinou do Prahy, kde získal místo učitele na Karlově univerzitě.
1912 -. návrat Einsteina s rodinou do Zurychu, kde získal místo profesora.
1913 - A. Einstein+M. Grossmann představili Obecnou teorii relativity (OTR). M. Grossmann je autorem matematické části této teorie, nicméně kdo účast tohoto geniálního matematika na OTR dnes připomíná? Jak je studentům a veřejnosti známé jméno tohoto autora matematické části OTR?
1919- Rozvod Einsteina s Milevou. Nešlo o kulturní kultivovaný rozchod. Své bezohledné požadavky Einstein sdělil Milevě písemně. Obdivovatelé Einsteina by se divili, kdyby je četli, podobně jako se divil M. Grossmann...
1921- Albertu Einsteinovi byla udělena Nobelova cena za fyziku - nikoliv za teorie relativity, jak by mnozí očekávali, ale za vysvětlení fotoelektrického jevu, objeveného už v r. 1887, vysvětleného v r.1902 a demonstrovaného Philippem Lenardem v r. 1905. Příspěvek Einsteina ve věci fotoelektrického jevu byl jen v tvorbě korpuskulární teorie světla.. Do jaké míry byla tato teorie dílem Alberta či Milevy, to se možná s odstupem času dozvíme od lépe vyzbrojených badatelů v archivech. Jedna indicie je jistá. Celou finanční odměnu, kterou Einstein s Nobelovou cenou získal, poslal své bývalé ženě Milevě. Proč asi? Mileva věděla své a Albert také...
1948 - úmrtí Milevy Maričové ( v Zurichu)
1955 - úmrtí Einsteina ( v Princetonu)
1969 - V Kruševacu, ve vydavatelství Bagdala byl vydán (po smrti autorky - profesorky matematiky a fyziky) pregnantní životopis Milevy Maričové pod názvem "Ve stínu Alberta Einsteina". V českém překladu kniha vyšla ve vydavatelství Academia v r. 2007. Cituji z doslovu editora knihy: "V důchodu se pustila do rešerší a napsala životopis Milevy Einsteinové-Maričové. Její osobnosti se mohla přiblížit díky svému původu, studiu a generační spřízněnosti a také díky kontaktům na Zurych, kde pracoval jeden z jejích synů. Tato spřízněnost propůjčuje její knize kromě prvořadých biograficko-vědeckých faktů a otázek další dimenzi, v níž se jedinečným způsobem propojují srbské dějiny s lokálně curyšskými.
Dodávám: Po přečtení této knihy se mohou otevřít oči i těm, kteří pochybují o genialitě Milevy Martičové a o pokřiveném charakteru Alberta Einsteina.
1999 - vydána publikace Albert Einstein e Olinto De Pretto. Autorem je významný italský matematik, prof. Umberto Bartocci, autor mnoha odborných publikací. Tato kniha, zabývající se autorstvím slavné rovnice E=mc2 , přináší oprávněné pochybnosti a tím obnažuje Einsteinovo plagiátorství. Autor mimo jiné zmiňuje přítele Einsteina , švýcarsko-italského inženýra Michele Angelo Besso, který znal Olinto de Pretta... Einstein nazval přítele Besso „nejlepší sondou v Evropě“ pro vědecké nápady (viz https://en.wikipedia.org/wiki/Michele_Besso ) . Tato publikace není přeložena do češtiny a není v originále dostupná v knihovnách ČR. Dalšího komentáře není třeba. Na webové stránce prof. Bartocciho lze najít podrobné informace a obrázky z elektronické verze této knihy, viz https://www.cartesio-episteme.net/libri/libro2.htm
2002 - Christopher Jon Bjerknes : "Albert Einstein: The incorrigible Plagiarist" ( A. Einstein: nenapravitelný plagiátor)
Publikace je dostupná v knihovně v Lipsku. Abstrakt lze přečíst například na https://relativity.tripod.com/einstein-s-universal-plagiarism.html
2005 - Simone Berni: A CACCIA DI LIBRI PROIBITI. (historické pravdě prospěšná kniha, zminující názory U. Bartocciho)
2005 - Margarete Mauer: Zur Frage der Koautorinnenschaft Mileva Marics an Einstein Arbeiten bis 1913. Berlin, November 2005.
Pregnantní analýzy historických událostí, přístupů autorů některých publikací a nálezů v archivech. Publikováno na vědecké sociální síti https://www.academia.edu
2017 - Einstein a Einstein. Příběh o fascinující inteligentní ženě, nadané matematičce a fyzičce Milevě Maričové.. Román Marie Benedictové je napsaný překrásným, srozumitelným jazykem, který čtenáři nedovolí na dlouho se od knihy vzdálit. Jde o směs skutečných událostí a fiktivních rozhovorů, úvah a myšlenek úžasné ženy. Vřele tuto knihu všem doporučuji.
2018 - Scott A. Walter : "Figures of light in the early history of relativity (1905 - 2014)".
Pregnantní odborná analýza historie. Vřele doporučuji všem příznivcům A. Einsteina.
Tato publikace je volně dostupná na internetu ( například na Figures of light in the early history of relativity (1905-1914) (hal.science)
ZÁVĚR
V historii lidstva se vyskytly skuteční géniové, z nichž někteří se dodnes nedočkali uznání.
V dlouhých seznamech těch oceněných byli (jsou a budou) i ti, kteří se na vlně poznání jen vezli a uměli toho bravurně využít. Stačilo a stále k tomu (nejenom ve vědě) stačí být příživníkem, cizopasníkem, plagiátorem, podvodníkem, bezohledným egoistou. Jeden z výroků Alberta Einsteina je příznačný: "Tajemství krativity je vědět, jak skrýt své zdroje".
Spolu s účinnou ochranou a podporou se mohou vytvářet podmínky pro vznik nových náboženství, které přesvědčí obrovské bezbranné a neznalé masy lidí o genialitě a svatozáři padouchů. Roli falešných géniů také usnadňuje to, že Homo sapiens sapiens ke svému životu nutně potřebuje krásné lži.
Poslední editace : 8. května 2023
Oldřich Družba