O deformacích jazyka - dokonavé vidy v budoucím čase

O češtině a jejích deformacích. Dokonavá slovesa v budoucím čase.

Patří se, abych úvodem citoval autora knihy "Chrám i tvrz", znalce mnoha jazyků a jazykovědce Pavla Eisnera: "jazyk je to, čím přežije národ, zůstane-li mu jazyk: jazyk z národa, národ z jazyka se bere a jím živ jest."

Ta zmíněná kniha ukazuje neobvyklou bohatost, zvukomalebnost a spanlost naší mateřštiny  ve srovnání se všemi ostatními jazyky světa. Čeština je zkrátka hrdá šlechtična, krasavice s nádhernou pletí, tělem i duší, byť má i své nedostatky, ostatně jako každý člověk. Měli bychom ji chránit, opatrovat, hýčkat, velebit a nedovolit její bezohledné vytržení ze slovanských kořenů i bojovat proti jejím deformacím. Neměli bychom být lhostejní k tomu, co se s naším jazykem děje ve 21. století, kdy nejvyšší autority jazykovědné lehkomyslně přihlížejí tomu, jak se spontánně hroutí samotné základy našeho jazyka a změny pouze evidují, jako důsledky jeho "přirozeného vývoje".

Největší zkáza se děje v užívání češtiny spisovné, kterou by se měly v médiích a na veřejnosti vyjadřovat vědci, politici, moderátoři, soudci, znalci, umělci a další autority. Deformacím poněkud odolnější je čeština v nářečích, jejichž pud sebezáchovy je silnější než u jazyka spisovného. Dopady imunity nářečí jsou ale zatlačeny do pozadí, protože tyto pestré dlouhodobé podoby našeho jazyka se v médiích vyskytují vzácně.

Znovu se vrátím k Pavlu Eisnerovi a vypůjčím si slova z jeho úžasné knihy "Chrám i tvrz", a to malý úsek ze závěru šesté kapitoly, nazývající se "Kde je nejchoulostvější" :

"Vyznívá nám tedy diagnosa ta, že český vnitřní sluch a jazykový cit reaguje nejživěji, t.j. s největší nelibostí, na každou úchylku od toho, co je právě tak velkou zvláštností češtiny: dokonalá nezávislost přirozené slabičné délky (samohláskové kvantity) na slovním přízvuku (hlavním i vedlejším), tedy ten kontrapunkt přízvuku se samohláskovou délkou, který prostupuje veškerou češtinu. Tímto výsledkem svého pozorování dospíváme ke zjištění, že náš jazykový cit reaguje na poklesky proti zákonům slovesného vidu a - měrou ještě větší - na poklesky proti tomu kontrapuntu..."

Ony výše zmíněné zničující deformace jazyka jsou zjevnými důsledky poklesků - například proti zákonům slovesného vidu. Níže uvedu příklady použití slovesného vidu dokonavého ve spojení s časem budoucím.

Nejčastěji se v takových případech vyskytuje sloveso "soustředit se". Z úst politiků, sportovců, umělců a mnoha dalších významných osobností v médiích často slýcháváme: "budu se soustředit", resp. "budeme se soustředit", místo toho, aby bylo správně česky řečeno "soustředím se", resp. "soustředíme se".

V hlavních zprávách jedné televize reportérka u hotelu na kameru sdělovala k očekávané zahraniční delegaci: "tady se budou ubytovat", místo toho, aby řekla správně "tady se ubytují".

Když to s nesprávným používáním dokonavého slovesného vidu takto půjde dále, časem se deformace jazyka stanou novou normou a uslyšíme nebo uvidíme například tato slova:

"Deformátory jazyka budu zažalovat. Budeme je přinutit k tomu, že budou dostudovat správná slovní spojení a bezvadnou výslovnost. Když se to nezlepší, budu se odstěhovat na pustý ostrov, protože jinak se z těch deformací češtiny budu uzoufat".

Oldřich Družba 8. dubna 2019

Dodatek ze dne 17.10.2020 ( jeden příklad z mnoha):

Na webové stránce jedné dermatologické kliniky ( viz  https://puntadermis.com/ )  dnes byla  tato nabídka, cituji:

" Zaručujeme vysokou profesionalitu, použití pokročilých evropských technik (oficiálně testovaných a registrovaných!), Maximální pohyb uspokojit vaše přání v optimální cenové kategorii. Při respektování vaší důstojnosti vás nikdy nebudeme urazit tím, že vám nabídneme levné a nekvalitní služby nebo produkty pochybného původu. Pouze to nejlepší pro nejlepší! "

O.D. 17.10.2020