Předpověď vývoje klimatu v mírném pásmu severní polokoule

 

2008-01-09  Privátní   amatérská  předpověď  vývoje  klimatu  v  mírném pásmu severní polokoule .

 

" V příštích několika  desetiletích se  především v důsledku  poklesu v průběhu některých slunečních aktivit, zejména  poklesu magnetického pole B, generujícího sluneční skvrny,  pomalu,  ale přesto citelně ochladí,  což  bude nejvíce znát  v mírném pásmu severní polokoule  na  častém i když občas nepravidelném  poklesu průměrných ročních teplot.   Úměrně rychlosti změn slunečních aktivit se následně bude  zvyšovat  rozptyl teplot  a směrodatná odchylka  jejich průměrné hodnoty.  Konvergence k nižším hodnotám průměrných  teplot bude přes jejich  dočasné výkyvy  zachována   v jejich regresním  průběhu příštích několika desetiletí.  Rychlé poklesy  slunečních aktivit budou   mít za následek rozkolísání  intenzity  výměny energie  a  hmoty v biosféře i  v  ostatních vrstvách
atmosféry, která významně  změní  své  vlastnosti.   S tím související výkyvy  a  extrémní projevy počasí budou  patrné  i  v biosféře.  Při  případném náhlém  výskytu  dalších, náhodných, ale přitom klimaticky významných   faktorů,  může  relativně pomalé ochlazování  klimatu  svoji  rychlost zvýšit.  Při shodném působení faktorů, resp. při jejich synergii,  mohou ve velmi  krátkém čase - z roku  na rok -  nastartovat na severní polokouli dobu ledovou -  malou,  nebo tu očekávanou  velkou - podobně, jako se to stávalo v dávné i nedávné minulosti."

 

Vysvětlení,  kterak  jsem  k  těmto závěrům  došel :


Skončil 23.
sluneční cyklus  a varování  klimatických alarmistů  stále narůstají.  Nebudu přijímat jejich   katastrofické  vize jako hotovou věc, ale zamyslím se nad  mně dostupnými  korektními informacemi, byť jen jako amatér a udělám si vlastní závěry.   

Předně si připomínám, že žijeme  na samém konci interglaciálu, k čemuž si pokládám otázky:

a)  Jak dlouho
může trvat, než nám očekávaná doba ledová dá znát, že už přichází její hlavní čas  ? 

b)  Dají se  už nyní vypozorovat nějaké známky kulminace vývoje teplot  nebo dokonce  nějaké  příznaky  nástupu očekávaného ochlazování pozemského klimatu  ?

c)  Co když teploměry  nejsou důležité  a  klima  se  opravdu otepluje  ? 
Co když očekávaný nástup doby ledové bude změnou, kterou nakonec uvítáme jako přínosnou ?

d)  Které  změny mohou ovlivnit klima  života  naší generace a našich nejbližších, tedy  klima nejbližších desetiletí ?

 

Začal jsem  inventurou  možných globálních  dějů , výběrem  použitelných dominujících faktorů  metodou vylučovací:

 

1.   Precese zemské osy ? 

Ne, tento vliv musím zamítnout, protože probíhá velmi pomalu a ve velmi dlouhých cyklech.  Precese může být   jen zanedbatelným příspěvkem v celkovém vlivu na klima nejbližších desetiletí.

 

2.   Nutace ? 

Ne, tento cyklus je sice  krátký a poměrně rychlý, takže jej můžeme během jednoho života  zaznamenat  4x až 5x, ale z hlediska astrofyzikálního  je   mnohem méně intenzivní  než je precese. Proto předpokládám, že z tohoto důvodu nemůže mít rozhodující vliv na  klima  během jednoho  průměrně dlouhého   lidského života.

 

3.   Srážka Země s asteroidem či planetkou ? 

Sleduji už od roku 2003  každodenně  informace   na www.spaceweather.com.   I když je asteroidů a planetek  v prostoru do vzdálenosti 50 LD  mnoho, nějaká srážka, která by významně poškodila  Zemi v nejbližších desetiletích nehrozí. Pokud jsou pozorování  astronomů  pregnantní  a výpočty  přesné,  pak  ani   asteroid MN2004   v roce 2036  do Země nevrazí.  Srážku s velkým kosmickým tělesem  tedy vyřazuji ze seznamu faktorů z důvodu nízké pravděpodobnosti.

 

4. Výbuch blízké supernovy ? 

Ne, to škrtám, protože jde o jev zatím nepředvídatelný. Pokud k němu dojde a budeme mít smůlu, tak žádná předpověď o vývoji klimatu nebude využitelná.

 

5.  Dramatické geologické změny, například výbuch supervulkánu.

Tento jev  sice může být klimaticky významný až fatální,  ale jeho výskyt a  intenzita  v  období několika dekád je nepředvídatelná.  S menšími erupcemi se biosféra a klima vyrovná  během několika málo let. Pokud geologická změna nastane v rozsahu větším  a tak  rychle, že jej život v  biosféře neunese, potom
žádnou předpověď   o vývoji klimatu  pro potřeby své a svých bližních už pro svoji adaptaci nevyužijeme.  I když člověk  neumí  svými smysly předvídat  toto  nebezpečí , může   pozorovat   a vyhodnocovat chování  jiných  organizmů, kterým citlivé senzory zůstaly.   Tím se , myslím,  zaobírají jen jednotlivci, amatérští nadšenci - jako  to občas  dělám  i  já.   Pro tu zjevnou  neznalost, pro  nemožnost předpovědi  náhlých dramatických geologických změn   je ze seznamu  faktorů
škrtám .

 

6. Vlastnosti  povrchu  Země  a  pozemského výměníku tepla.

Pohyb velkých vodních a vzdušných mas  je  velmi ovlivněn tvarem  zemského povrchu, poměrem  vodní plochy a  pevnin (v : p) , a to nejen na Zemi celkově , ale  zvlášť poměry  na severní (6 : 4)  a jižní polokouli (10 : 2).  Mimo jiné také  díky  značné disproporci v rozložení  těchto  ploch mezi  zemskými polokoulemi  je ta severní  mnohem náchylnější  k ochlazení  než polokoule jižní.  Domnívám se proto, že  i poslední doba ledová  se projevovala více na severní polokouli než na jižní.  Zapomněl jsem dodat, že také předchozí tvrzení  o  větší náchylnosti severní polokoule k ochlazení  je pouze   moje domněnka.  Nicméně , považuji severní mírné pásmo za  ten citlivější jazýček pomyslných "tepelných vah" na Zemi  a za vhodnou zónu pro moji předpověď.  Předpověď  změny klimatu  v pásmech  extrémních  teplot  mi připadá méně pragmatická. 

Nyní zpět k výměně  tepla na Zemi,  k pohybu vodních  a vzdušných mas.  Je  ovlivňován a udržován  pohybem Země,  slapovými silami Měsíce a aktivitami Slunce.  Navíc jsou směry pohybů  vody v oceánech ovlivněny  směrem a intenzitou pohybu větru  a  Coriolisovou silou, jak to popsal švédský oceánograf  pan Ekman - tedy  jako  posun  ve  směru  pohybu  vodních mas  do spirály.    Entalpie  a další vlastnosti vody  i vzduchu   a  směr jejich pohybu mají významný  vliv na  průběh výměny tepla  a  distribuci  entalpie  a  její nehomogenitu v biosféře, tedy i  na vývoj  klimatu konkrétních zón na Zemi.    Žijeme ve vzduchu, proto   jej  beru jako důležitou  cílovou stanici  putování  tepla, nutného pro náš  každodenní život.  Vzduch si může  energii  brát  přímo z produktů  Slunce, nebo nepřímo ze Sluncem ohřáté vody a pevniny.  I když i Země má své zdroje energie, přesto je její  podíl proti  energii sluneční mnohem
menší a mohu jej, myslím,   v předpovědi zanedbat. Takže,  společným jmenovatelem  a  dominujícím faktorem tepelného nabíjení  a pohybu tepla v povrchovém pozemském  výměníku jsou aktivity Slunce, o kterých  se rozepisuji  v dalším  odstavci.  

 

7.  Sluneční aktivity.

7.1.  Délka slunečního cyklu.

Mezi délkou slunečního cyklu  a teplotou byla  zaznamenána přímá  souvislost.  Hodnocení  dat z období  posledních  3  i  posledních  2  století  ukazuje vysokou míru korelace. Vzhledem k tomu, že délka 23. slunečního  cyklu vykazuje vysokou podobnost s délkou cyklu, vrcholícího okolo roku 1790, lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat i analogickou změnu  průměrné roční teploty v období  slunečního cyklu č. 24  a zejména  let následujících. Tento předpoklad
je součástí mé předpovědi  ochlazení  mírného pásma severní polokoule  v příštích desetiletích.

 

7.2.  Celkové sluneční záření . 

Vliv záření  Slunce na  průměrnou teplotu na Zemi  je zřejmý  z historických dat a možná je patrné  i   jeho určité logické zpoždění.  Z dostupných grafů lze  s určitou pravděpodobností odhadnout, že pokles  intenzity slunečního záření může pokračovat i v této době,  i v desetiletí  následujícím.  Pro využití tohoto parametru k předpovědi bych potřeboval  dlouhodobější záznamy, takže jej jako dominující  faktor  z opatrnosti nezařazuji .

 

7.3.   Sluneční skvrny.  

Hodnocení slunečních skvrn v podobě čísla slunečních skvrn koreluje s průběhem  průměrných teplot na Zemi.  Extrémní snížení této sluneční aktivity mělo  v minulosti za následek významné ochlazení, známé jako Daltonovo či Maunderovo minimum.  V návaznosti  na odstavec 7.1. lze analogicky  ve 24. slunečním cyklu  očekávat nestandardní průběh s výrazně nižším počtem slunečních skvrn, resp. výrazně nižším číslem slunečních skvrn než jsou hodnoty  průměrné  u  standardně  probíhajících slunečních cyklů.

 

7.4.   Magnetické pole   Slunce  a  Kp-index.

Změny  intenzity  magnetického pole Slunce ovlivňují  meziplanetární magnetické  pole,  jehož kolísání  je asi 80 let hodnoceno  pomocí bezrozměrného  Kp-indexu. V nedávné  době se tento index  dramaticky snížil  a  v souladu  s mojí předpovědí  dalšího snížení  intenzity slunečního magnetického pole lze očekávat, že  jeho extrémně  nízké  hodnoty nebudou ve  24. slunečním cyklu  a následujících letech  jevem  ojedinělým.   Z hlediska velké rychlosti změn Kp-indexu a jeho úzkého rozsahu není vhodným kandidátem do seznamu možných použitelných faktorů.

 

7.5.  Magnetická indukce slunečních  skvrn  (SMF, magnetické pole B).

Tato sluneční aktivita se měří od roku 1992 v National Solar Observatory  (NSO) v Arizoně.  Dá se předpokládat, že tento typ aktivity Slunce  vykáže v průběhu  přibližně 22 let cyklický průběh.  Přesto, že zatím jde o poměrně krátkou dobu měření, pokrylo už  celou dobu  23. slunečního cyklu a ukázalo průběh s  dramatickou konvergencí.  Intenzita magnetické indukce skvrn  (SMF)  byla v roce 1994 na hodnotách okolo  3200 G.  Do začátku 23. slunečního cyklu se snížila na hodnoty okolo 2800 G a následně dále klesala - až  k  hodnotě okolo 2200 G na konci  23. cyklu.   Přesto, že je pouze krátká historie měření, je  zjevné, že pokles SMF může ještě nějaký čas pokračovat současnou rychlostí 50 G/rok, což se v tomto případě zcela jistě projeví  menším počtem slunečních skvrn  a tedy nižšími čísly slunečních skvrn  ve  24. slunečním cyklu  a nižšími úrovněmi  dalších  souvisejících slunečních aktivit.  Jak tvrdí vědci z NSO, při poklesu  SMF k hodnotě cca  1500 G   se sluneční skvrny přestanou tvořit.  Bez ohledu na to, jestli k tomuto bodu  SMF skutečně  dojde nebo ne, je pravděpodobné, že  i případně menší a pomalejší pokles  SMFve  24. slunečním cyklu   tvorbu slunečních skvrn  omezí.  Pokles magnetického pole skvrn v průběhu celého 23. slunečního cyklu je významným příspěvkem  k mému rozhodnutí zabývat se  předpovědí vývoje klimatu.  Protože  mezi intenzitou magnetické indukce  a číslem slunečních skvrn  je  kauzální nexus,  nebrání   krátká historie  měření  SMF  k jeho zařazení,  jako  faktoru  principiálního.

 

7.6.  Koronární díry a sluneční vítr. 

Intenzita slunečního větru, tedy počet slunečních protonů, alfa částic a elektronů   v jednotkovém  objemu   kosmického  prostoru   a  jejich rychlost  bezprostředně   souvisí s výskytem  koronárních děr,  s jejich celkovou plochou na Slunci, počtem a velikostí.  Pro Zemi je důležitý také směr, kterým  jsou  natočeny do kosmického prostoru.  Pokud sluneční vítr redukuje intenzitu kosmického záření  a pokud kosmické záření  má vliv na  pozemské klima, mohl by to být důležitý faktor  pro změny klimatu na Zemi. Jedná se o nepotvrzenou domněnku, proto ji ze seznamu faktorů škrtám.

 

7.7.  Mnohé další druhy slunečních aktivit  jistě  souvisí  nebo jsou důsledkem aktivit popsaných.  Přesto, že se dají najít i takové, které  mají  vysokou míru korelace s výskytem slunečních skvrn - například radiové vlny o délce  10,7 cm,   tak je  nezařazuji z důvodu výběru  vhodného  společného  "velvyslance"  slunečních aktivit. Zaznamenal jsem, že velké množství faktorů  a dokonalé matematické modely nejsou zárukou  nalezení racionálního jádra výsledků, ale naopak jsou příčinou mnohé lability  jejich periferií.  Odhaduji, že podobně  ke slunečním aktivitám  přistupují   živé organizmy všech domén pozemského života vyjma druhu "Homo sapiens sapiens".  Jsem přesvědčen, že jejich schopnost  vnímat , rozpoznávat  a pragmaticky využívat vliv  slunečních  aktivit  na své  budoucí životní podmínky  je  neskonale vyšší  než  mají  všechny  vymoženosti  člověčí  civilizace dohromady.

 

 

8.  Živé   organizmy.

 

8.1. Organizmy  jako senzory.

To, že  některým zvířatům fungují senzory jevů předcházejících zemětřesení,  vlnám tsunami a dalším dramatickým přírodním  jevům, to je známo.  Ze svých zkušeností mohu potvrdit, že u fauny mě  nejbližší pozoruji  v jejich chování určité příznaky, odpovídající budoucím změnám  klimatu v nejbližších
měsících. Nestalo se, že by v chování zvířat byl kdy nesoulad s budoucím klimatem. Například:



  • Síla a kvalita srsti mého  horského  koně  (i lesní zvěře)   se zvyšuje   už několik týdnů  před chladnější zimou a naopak, před teplejší zimou zůstává slabší, či dokonce si kůň svoji srst ještě před teplejší zimou vytrhává.

  • Veverky více sklízejí  ořechy ze stromů před chladnějšími zimami a naopak,  před  teplými zimami nechávají ořechy na stromech - také  k mému potěšení.

  • Den, kterým končí období aktivit mravenců  mimo mraveniště , je závislý na tom, jak včasnou a silnou zimu očekávají.

  • Termíny  odletu stěhovavých ptáků se posouvají podle  očekávaného klimatu v budoucích měsících,  ne podle vývoje aktuálních průměrných  denních teplot.

Předpokládám, že nejen zvířata , ale i rostliny , resp.  veškerá živá hmota  včetně mikroorganizmů, se za dlouhou dobu svého vývoje naučila  rozpoznávat změny aktivit Slunce, signalizujících  změny klimatu v příštích měsících. To jim umožnilo lépe se připravit na změny  a zvýšit pravděpodobnost svého přežití. A nejen to.
Před těžkými dobami pro život a v jejich průběhu  organizmy projevují  své  zjevné i skryté mutualistické schopnosti soužití, tak, jak to  často  ukazují například
rostliny  nebo  mikroorganizmy.  Proto si myslím, jsem o tom přesvědčen,  že nejen každý druh, rod, čeleď, řád, třída, říše,  ale všechny domény  života  umí fungovat pod velkým tlakem  také společně konstruktivně,  jako pragmatický superorganizmus.

 

8.2.  Organizmy  a  jejich produkty,  jako regulátoři klimatu.

Moje názory se víceméně shodují  s teorií Gaia, tedy s názory pana Jamese Ephraima Lovelocka,  prezentovanými už  v  70. nebo 80. letech  minulého století.  Je zbytečné, abych se o nich rozepisoval podrobně podle svých osobních privátních představ, například na úrovni  kvantity  a  kvality  sekundárních metabolitů flóry a mikroflóry.   Tomu chování  flóry a mikroflóry, působící na  klima,  přikládám velký význam,  a to nejen  vlivu  mikroflóry, osídlující  vyšší organizmy,
zejména  flóru  na pevninách, ale i vlivu  mikroorganizmů  působících  v oceánech.  Podobně jako pan Lovelock  jsem přesvědčen, že celkový vliv na tvorbu a udržení přijatelného klimatu na Zemi  je mimořádný.  Jenže, je to proces extrémně  pozvolný a velmi  dlouhodobý. Z tohoto důvodu se o něj -bohužel-  nemohu  opřít   v  předpovědi vývoje klimatu  na několik dekád.

Mimo téma  ještě dodávám, že určitým  dílem se  o  některých  vlastnostech  a  o  některých  "globálních"  vlivech  mikroorganizmů  zmíním  ve  2  odborně-populárních knihách, ale ty nebudou o klimatu. 

 

9.   Voda  jako  hlavní  regulátor  klimatu.

Od dob, kdy  se voda na Zemi  vyskytla v kapalném stavu a mikroorganizmy začaly utvářet podmínky vhodnější k životu, docházelo k různě velkým výkyvům průměrných ročních teplot. Bez ohledu na to, jak moc byly nebo jak dnes jsou amplitudy průběhu  průměrných teplot mocné, vždy  zdroje tepla  a teplota  vody společně ovlivňovaly tenzi vodních par a tedy  množství vody v atmosféře.   I když existuje mnoho diskutabilních příčin změny skupenství vody a tvorby mraků,
vždy musí být respektována podmínka nutná - tj. přítomnost vody.  Věřím v korelaci mezi cyklicky kolísavým množstvím vody v atmosféře se  vždy přítomným  ohromným množstvím chemických a fyzikálních iniciátorů  a mezi cyklickou  pravděpodobností výskytu oblačnosti a srážek.  V tom klimatickém  cyklu si vodu, ten nejvýznamnější " skleníkový" faktor ,  představuji coby amatér jako autoregulační  prvek  a jednu  z hlavních  příčin   zmírnění  cyklického "kolísání"  klimatu  konečnou  negativní  zpětnou vazbou:

1. Čím chladnější je atmosféra, tím méně bude vody,  tím méně bude mraků  a  tím méně  bude srážek.

2. Čím méně je mraků, tím více  záření Slunce  ohřeje atmosféru,  oceány i pevniny, tím více tepla  bude  v našem ovzduší  a  tím vyšší bude průměrná roční teplota.

3. Čím vyšší je průměrná roční  teplota, tím vyšší bude tenze par, tím více bude  vody v atmosféře, které umožní vznik  většího množství, plochy a objemů  mraků  a  množství vodních srážek .

4.  Čím více mraků je na obloze, tím  menší díl  slunečního  záření ohřeje biosféru, oceány a pevniny.  Vliv významného,  resp. klíčového  zdroje  tepla pro biosféru je odstíněním, reflexí záření  potlačen a průměrná roční teplota se poté snižuje.  Konec bodu 4 je začátkem bodu 1  a tedy téměř nekonečného koloběhu, podmíněného funkcí Slunce, tekuté formy vody  a  živých  buněk,  především mikroflóry a flóry Země."

 

Nemyslím si, že popsaná funkce vody nemůže být ničím ohrožena, například  extrémně dramatickými geologickými či kosmickými jevy a následným takovým ochlazením, že převážná část vody změní své  tekuté skupenství na tuhé.  V příznivé podobě  čtyř  výše uvedených bodů  ale vidím  dominantní  regulační   povahu  vody  v dobách "geologického a kosmického míru", tedy v čase , kdy voda ještě teče  i  na  povrchu Země...

 

Z á v ě r :

Sluneční  aktivity  a jejich cyklické průběhy  mají významnou příčinu  a  tou je proměnlivé magnetické pole Slunce. Předpokládám, že tento jev je způsobován nehomogenitou   množství  a  rychlosti  nabitých částic, ať už je důsledkem  posunu barycentra  Sluneční soustavy  a   slapovými silami , či působením jiných faktorů.

Jako staletími prověřeného,  pragmatického, společného a  snadněji pozorovatelného  "ukazatele"  slunečních  aktivit  a  jejich  změn  považuji  čísla  slunečních  skvrn.   Na  predikci  jejich  vývoje ve 24. slunečním cyklu stavím svoji předpověď  vývoje klimatu. 


                                                             
Oldřich Družba,    v Hrobicích  8. ledna 2008

 

 

1. Dodatek  -  souhrn poznatků  od  9.  ledna 2008  do  21. prosince  2011:

 

V roce 2009  jsem se dočetl o  názoru pana Davida Archibalda, který přednesl  už  v březnu 2008.  Velmi mne potěšilo, že  v mnoha směrech se moje lednové amatérské názory  shodují s pregnantním výkladem odborníka.  Dovoluji se ale nesouhlasit s jeho stanoviskem k vlivu kosmického záření na vývoj oblačnosti
jako faktoru  rozhodujícího.  I když může být příspěvek kosmického záření  k tvorbě  mraků  časem potvrzen,  přednáška postrádá popis vývoje a vlivu kvantity vodních par - jako podmínky nezbytné - úzkého článku řetězu všech podmínek.

 

V dubnu  2010  jsem se dočetl o názorech pana Mike Lockwooda na
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/197688-evropu-ceka-mala-doba-ledova-varuje-britsky-vedec.html, cituji:

"Profesor Lockwood pak tvrdí, že v souvislosti se slunečním cyklem v rozsahu 9000 let je možné pozorovat výkyvy, kdy teploty rostou během 300 let a pak mnohem rychleji klesají během sta let. Podle Lockwooda začal pokles přibližně v roce 1985 a je tedy pravděpodobné, že Evropa je v
půli cesty k malé době ledové, která by mohla vyvrcholit v druhé
polovině tohoto století."

 

To je pro mne nové sdělení, o kterém se budu snažit dozvědět více.  Budu pátrat po té  britské studii, kterou pan Lockwood zmiňuje.

Před nástupemzim v letech 2008 - 2010 jsem u fauny  vypozoroval nárůst příznaků -očekávání chladných zim. V říjnu a listopadu   2011 jsem naopak zaznamenal všechny opačné jevy, v souladu s tvrzením v odst.  8.1. -   jako by  nadcházející zima měla být teplejší. Současně se od  října 2011 významně zvyšuje  sluneční aktivita, především čísla slunečních skvrn.  Zdá se, že vše je  tak, jak má být.  V důsledku zvyšování  sluneční aktivity  (dočasně navíc
v kombinaci s  postupným růstem  množství dopadajícího záření od zimního slunovratu 2011)  lze očekávat zpomalení ochlazování klimatu v roce 2012, jeho zastavení  či dokonce  dočasný  návrat k vzestupu ročních teplot - dokud  aktivity Slunce nebudou opět klesat.

Od roku 2007 jsem zaznamenával dostupná klimatická data ČHMÚ  a vyhodnocoval jsem je jak graficky, tak matematicky. Vybírám  ze své databáze  2 příiklady.

Lineární regrese dat poslední dekády ukazuje  mírný pokles ročních teplot.  Také je zjevná zvyšující se amplituda hodnot  od regresní přímky.  Poslední 4 roky  pak jde o takový pokles vypočtených absolutních hodnot teplot, jehož rychlost se od r. 2007 každým rokem přibližně zdvojnásobovala, což je 3-letá akcerelace,  v  posledních  50. letech  nevídaná.  Průběh teplot za poslední dekádu ukazuje na soulad  s výskytem slunečních skvrn, který právě okolo roku 2000  ve  23. slunečním cyklu začal kulminovat, aby v dalších letech klesal. 

Grafy názorně ukazují na  deformační schopnosti ČHMÚ a ČT z 20.2.2011, kdy bylo národu sděleno, že se  v ČR  i v roce 2010 oteplilo - i přesto, že se od roku 2007 trvale ochlazovalo a to stále rychleji až  o  0,3 °C  pod padesátiletý průmět teplot  v roce 2010. 

Byl to veřejný projev servility ČT  k  předsudkům  IPCC  a  jim přisluhujících politiků,  kázajících  víru  o  pokračujícím  oteplování celosvětovém.

V srpnu 2010 jsem se na www.osel.cz  dočetl, že pan Stanley Solomon z National Center for Atmospheric Research (NCAR) v coloradském Boulderu  vyhodnotil vztah mezi aktivitami Slunce a termosférou Země v letech 2007 -2009, tedy v době  neobvykle dlouhé  nízké sluneční aktivity.  Následně bylo v  ScienceDaily , Geophysical Research Letters online uvedeno,  že  v těch letech  došlo k neočekávanému smrštění a ochlazení termosféry Země. Dodávám, že tyto změny mají své  důsledky na celou atmosféru, na  pozemské klima,  na různé činnosti člověka, na kosmonautiku a d.

Změny vlastností atmosféry,  odpovídající změnám aktivit na Slunci v letech 2007 -2009, korelují s mojí předpovědí vývoje klimatu ve  24. slunečním cyklu a následujících letech.

Od roku 2007  poctivě každý den zaznamenávám  data o několika slunečních aktivitách ze stránky  www.spaceweather.com  . Ty údaje uvádím  v tabulkách i grafech, přičemž hledám souvislosti a  data  dále zpracovávám. Průběhy dosud  naměřených i vypočtených hodnot  ukazují  na  málo intenzivní, slabý  průběh   24. slunečního cyklu.  Nejvýznamnější  změnou je pokračující  pokles magnetické indukce   skvrn, který  se  ke konci roku 2011 snížil  už  k hodnotám  blízkým  2000 G.   I když je pokles magnetického  pole  ve shodě s mojí předpovědí, doufám, že se Slunce vzpamatuje  a   pokles  magnetického pole  včas  zastaví,  aby  se  lidé  ještě mohli  jeho rozmarům  přizpůsobovat  - v  té  "lepší" nebo  alespoň  v  přijatelnější variantě ochlazování klimatu.

 

Oldřich  Družba   21. 12. 2011

 

 

2 Dodatek  :

Článek "Long-term Evolution of Sunspot Magnetic Fields" , autorů  Penn, M. J.,  Livingston, W. , uvedený na    http://arxiv.org/pdf/1009.0784.pdf, ukazuje na vývoj magnetického pole slunečních skvrn a počtu slunečních skvrn  ve  23. a 24. slunečním cyklu  a alarmující předpověď výskytu slunečních skvrn ve 25. slunečním  cyklu , která předpokládá průměr čísla slunečních  skvrn menší než 20 ! 

Tato předpověď specialistů NASA naznačuje zvyšující se  pravděpodobnost blízkého  příchodu malé doby ledové, podobné Maudnerovu minimu, které lidstvo zažilo v letech 1638 až 1715.

25. července 2015


3. Dodatek 

V červenci 2015 vyšly od několika renomovaných institucí zprávy o jevech v chování Slunce, které vysvětlují příčiny změny magnetického pole Slunce, které  v příštích desetiletích povedou  k malé době ledové :

https://www.ras.org.uk/news-and-press/2680-irregular-heartbeat-of-the-sun-driven-by-double-dynamo

http://astronomynow.com/2015/07/17/diminishing-solar-activity-may-bring-new-ice-age-by-2030/