O pokřiveném charakteru Jednoho kamene 

 

Všechny níže uvedené informace si může každý ověřit v seriózních databázích, encyklopediích a v publikacích uznávaných renomovaných autorů. Chronologicky uspořádánou inventuru událostí si čtenář může také porovnat s tím, co mu do hlavy léta vtloukal a co všem nadále servíruje jako jedinou pravdu mainstream, dlouhodobě a nákladně pěstující předsudky o vyjímečných schopnostech Jednoho kamene. 

Můžeme měnit současnost i budoucnost a pohled na historii,  ale  historické události, ty změnit nemůžeme .  

 

1879 - V Ulmu se narodil Albert Einstein

 

1887 - Německý fyzik Heinrich Rudolf  Hertz objevil Fotoelektrický efekt. Tento vztah mezi světlem a elektřinou objasnil v roce 1902 další německý fyzik Philipp Eduard Anton von Lenard. (Albertu Einsteinovi je 8 let.) O 24 let později za vysvětlení fotoelektrického jevu obdržel Albert Einstein Nobelovu cenu (viz dále).

 

1889 - Irský matematik a fyzik George Francis FitzGerald vysvětlil zkracování délek těles ve směru jejich pohybu. (Albertu Einsteinovi je 10 let.)

 

1892 - Nizozemský fyzik Hendrik Antoon Lorentz, držitel Nobelovy ceny (1902 spolu s P. Zeemanem) sestavil rovnice relativity, popisující kontrakce délek těles ve směru jejich pohybu.

 

1894 - Dospívající Albert Einstein se spolu s rodiči stěhuje z Mnichova do Itálie. Mladík si přál dostudovat střední školu v Itálii, což se nestalo, nicméně pobyt v Itálii mu v příštích letech usnadní přivlastnit si cenné informace.

 

1895 - Albert Einstein se přihlásil k přijímacím zkouškám na Spolkovou vysokou technickou školu (Polytechniku) v Zurychu, ale nezvládl obecnou část zkoušky z matematiky a fyziky. Bylo mu doporučeno dostudovat střední školu a pak se znovu přihlásit.

 

1896 - Albert Einstein odmaturoval na kantonální střední škole v Aarau

 

1896 - Albert Einstein absolvoval druhý, úspěšný pokus o přijetí na Polytechnice v Zurychu. V tomto roce se zřekl německého občanství.

 

1897 - Irský matematik Sir Joseph Larmor předpověděl fenomén časové dilatace při oběhu elektronů

 

1899 - Nizozemský fyzik, držitel Nobelovy ceny za fyziku (1902 spolu s P. Zeemanem) Hendrik Antoon Lorentz vypracoval transformační rovnice, které stále nesou jeho jméno. Lorentzovy tranformační rovnice se stanou základní součástí teorií relativity, aniž by se to na školách studentům v budoucnu připomínalo. Lorentz v tomto roce také jako první vědec vysvětlil časové dilatace, které se rovněž stanou součástí teorií relativity.

 

1900 - Albert Einstein dokončil studia na Polytechnice v Zurychu. Mezi jeho spolužáky byla Mileva Maričová, skutečně geniální srbská matematička (viz informace dále) a skutečně geniální maďarsko-srbský matematik Marcel Grossmann (viz informace dále).

 

1900 - Irský fyzik a matematik, Sir Joseph Larmor, publikoval transformační rovnice v knize "Aether and matter"

 

1902 - Narození dcery Alberta Einsteina Lieserl Maričové ve městě Novi Sad, (Vojvodina, Rakousko-Uhersko). Matkou Lieserl byla Albertova bývalá spolužačka a milenka Mileva Maričová. Lieserl jako nemanželské dítě nebyla Albertem Einsteinem akceptována a proto vyrůstala v jiné rodině ve vzdáleném Srbsku. Einstein svoji dceru nikdy neviděl.

 

1902 - Albertu Einsteinovi se podařilo získat místo technického asistenta na Švýcarském patentovém úřadě v Bernu. Toto zaměstnání získal díky doporučení otce jeho spolužáka, přítele a geniálního matematika Marcela Grossmanna. Ten Albertovi pomáhal v matematice a také mu mimo jiné pomohl i v pochopení tenzorového počtu, což byl nezbytný matematický předpoklad pro teorie relativity.

 

1903 - Sňatek Milevy Maričové s Albertem Einsteinem v Bernu

 

1903 - Italský geolog a průmyslník Olinto de Pretto jako první na světě odvodil známou rovnici E=mc2 o ekvivalenci hmotnosti a energie a publikoval ji ve vědeckém časopise Atte.

 

1904 - Albert Einstein získal na patentovém úřadě stálé místo.

 

1904 - Rovnice o ekvivalenci hmotnosti a energie E=mc2 autora Olinto de Pretta byla prezentována v Královské vědecké společnosti Veneto.

 

1904 - Nizozemský fyzik Hendrik Antoon Lorentz, držitel Nobelovy ceny (1902 spolu s P. Zeemanem) oficiálně rozšířil své transformační rovnice (tj. rovnice teorií relativity) o dilataci času.

 

1905 - 20. května poslal německý matematik David Hilbert, (jeden z největších matematiků 20. století) Albertu Einsteinovi rovnice relativity.

 

1905 - Francouzský fyzik, matematik, astronom a filozof Jules Henri Poincaré, (uznávaný jako největší matematik všech dob) vypracoval společně s Albertem Einsteinem principy Speciální teorie relativity.

 

1905 -26.září - Albert Einstein napsal do Annalen der Physik čtyři články (na téma Brownův pohyb, Fotoelektrický jev, Speciální teorie relativity a Ekvivalence hmotnosti a energie), které se staly základem moderní fyziky. Publikoval převzaté principy a objevy jako své vlastní, aniž by uznával objevy a výsledky vědců - skutečně velkých fyziků a matematiků , aniž by citoval odbornou literaturu.... Manželka Einsteina Mileva mu s články pomáhala. Její jméno (Einstein Marity) bylo podle svědectví ruského fyzika Abrama Fedoroviče Joffe uvedeno i na rukopise Speciání teorie relativity, ale v konečné oficiální verzi už chybělo...

Pozn.: Fyzik Joffe od roku 1902 strávil dva roky jako asistent Wilhelma Roentgena v mnichovské laboratoři. V roce 1905 Joffe dokončil Ph.D. na mnichovské univerzitě.

 

1907 - Marcel Grossmann, maďarsko-švýcarský geniální matematik, spolužák Alberta Einsteina a Milevy Maričové byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na polytechnice, kterou dříve absolvoval. V r. 1916 – 1917 byl Grossmann prezidentem Švýcarské matematické společnosti.

 

1910- byla vydána publikace "A history of the theories of aether and electricity ", kterou napsal vynikající britský matematik Edmund Taylor Whittaker, držitel nejprestižnějšího ocenění britské vědy. E.T. Whittaker v této knize popsal objevy předchůdců Einsteina, upozornil na jeho plagiátorství a zdůraznil malý význam příspěvku Einsteina. Einstein na tuto publikaci nereagoval. Rozšířené vydání této publikace ve dvou svazcích vyšlo v roce 1951 a 1952 v závěru života Whittakera. Přes vysoké odborné kvality Whittakera mnoho vědců s jeho kritikou Einsteina nesouhlasilo. Možná se Whittaker mýlil a přínos teorií podepsaných Albertem Einsteinem je větší. Možná za nimi bylo více práce dalších skutečných vědců, včetně toho nejbližšího a zneužívaného, tedy Einsteinovy ženy Milevy. Možná nejsme ochotni vidět skutečné geniální osobnosti, protože všudypřítomné náboženství o Einsteinovi nám pod kůži ukotvilo krásné lži. Utváření a vývoji falešného obrazu Alberta Einsteina napomohla uznávaná autorita - Wilhelm Conrad Roentgen, který byl velkým ochráncem Einsteina. Za takové situace vyžadovala kritika Einsteina odvahu, spojenou s riziky. Není bez zajímavosti, že zmíněné knihy E.T. Whittakera nebyly přeloženy do češtiny, podobně jako jiná rebelská publikace italského matematika, profesora Umberto Bartocci (viz dále).

 

1911 - stěhování Einsteina s rodinou do Prahy, kde získal místo učitele na Karlově univerzitě.

 

1912 -. návrat Einsteina s rodinou do Zurychu, kde získal místo profesora.

 

1913 - A. Einstein+M. Grossmann představili Obecnou teorii relativity (OTR). M. Grossmann je autorem matematické části této teorie, nicméně kdo účast tohoto geniálního matematika na OTR dnes připomíná? Jak je studentům a veřejnosti známé jméno tohoto autora matematické části OTR?

 

1919- Rozvod Einsteina s Milevou. Nešlo o kulturní kultivovaný rozchod. Své bezohledné požadavky Einstein sdělil Milevě písemně. Obdivovatelé Einsteina by se divili, kdyby je četli, podobně jako se divil M. Grossmann...

 

1921- Albertu Einsteinovi byla udělena Nobelova cena za fyziku - nikoliv za teorie relativity, jak by mnozí očekávali, ale za vysvětlení fotoelektrického jevu, objeveného už v r. 1887, vysvětleného v r.1902 a demonstrovaného Philippem Lenardem v r. 1905. Příspěvek Einsteina ve věci fotoelektrického jevu byl jen v tvorbě korpuskulární teorie světla.. Do jaké míry byla tato teorie dílem Alberta či Milevy, to se možná s odstupem času dozvíme od lépe vyzbrojených badatelů v archivech. Jedna indicie je jistá. Celou finanční odměnu, kterou Einstein s Nobelovou cenou získal, poslal své bývalé ženě Milevě. Proč asi? Mileva věděla své a Albert také...

 

1948 - úmrtí Milevy Maričové ( v Zurichu)

 

1955 - úmrtí Einsteina ( v Princetonu)

 

1999 - vydána publikace Albert Einstein e Olinto De Pretto. Autorem je významný italský matematik, prof. Umberto Bartocci, autor mnoha odborných publikací. Tato kniha, zabývající se  autorstvím slavné rovnice E=mc2  , přináší oprávněné pochybnosti  a tím obnažuje Einsteinovo plagiátorství.  Autor mimo jiné zmiňuje přítele Einsteina , švýcarsko-italského inženýra Michele Angelo Besso, který znal Olinto de Pretta...  Einstein nazval přítele Besso „nejlepší sondou v Evropě“ pro vědecké nápady (viz https://en.wikipedia.org/wiki/Michele_Besso ) . Tato publikace  není přeložena do češtiny a není v originále dostupná v knihovnách ČR. Dalšího komentáře není třeba. Na webové stránce prof. Bartocciho lze najít  podrobné informace  a obrázky z elektronické verze této knihy, viz https://www.cartesio-episteme.net/libri/libro2.htm

 

2005  - Simone Berni:  A CACCIA DI LIBRI PROIBITI.   (historické pravdě prospěšná  kniha, zminující  názory U. Bartocciho)

 

2017 - Einstein a Einstein. Příběh o fascinující inteligentní ženě, nadané matematičce a fyzičce  Milevě  Maričové.. Román Marie Benedictové je napsaný překrásným, srozumitelným jazykem, který čtenáři nedovolí na dlouho se od knihy vzdálit.  Jde o směs skutečných událostí a fiktivních rozhovorů, úvah  a myšlenek úžasné ženy.  Vřele tuto knihu všem doporučuji. 

 

2018 - Einstein, člověk, génius a teorie relativity. Nová monografie od Waltera Isaacsona se opírá o exkluzivní dokumenty a informace z rodinného archivu. Zatím tuto knihu nemohu komentovat. Chystám se ji přečíst, jakmile pandemie koronaviru ustoupí a umožní knihovnám, aby se otevřely.

 

ZÁVĚR

V historii lidstva se vyskytly skuteční géniové, z nichž někteří se dodnes nedočkali uznání.

V dlouhých seznamech těch oceněných byli (jsou a budou) i ti, kteří se na vlně poznání jen vezli a uměli toho bravurně využít. Stačilo a stále k tomu (nejenom ve vědě) stačí být příživníkem, cizopasníkem, plagiátorem, podvodníkem, bezohledným egoistou. Spolu s účinnou ochranou a podporou se mohou vytvářet podmínky pro vznik nových náboženství, které přesvědčí obrovské bezbranné a neznalé masy lidí o genialitě  a svatozáři padouchů. Roli falešných géniů také usnadňuje to, že Homo sapiens sapiens ke svému životu nutně potřebuje krásné lži.

Oldřich Družba 26. března 2020